English

NEWS

Registrace

Počítadlo

TOPlist

Weblight

www.weblight.cz

Friends of page

Facebook klubu

Články

John Mahon odpovídá na otázky fanoušků

Přepis rozhovoru z videa z eltonjohn.com, přeložila Anna Wolfová.

Moc se mi líbí vaše košile, proč je nosíte a podle čeho je vybíráte na jednotlivá představení?

No, nějakou dobu jsme nosili oblečení od Yohji Yamamota, víte, takové ty šílené věci, co nosí Elton, dlouhé kabáty s obrázky na zádech. Některé jsou jeho a jak to teda děláme... Máme „šatnářku“ June(?), která nám na každý večer připraví několik věcí a my si z toho můžeme vybrat. Zeptá se, jestli chci tuhle košili nebo tamtu. A někdy, když jdu nakupovat, prostě něco zkusím, něco zářivého, je to přece rock'n'roll.

 

Co považujete za první podstatný moment vaší kariéry v hudebním průmyslu a jak vás to ovlivnilo v tom, co děláte dnes?

Moc dobrá otázka. První podstatný...myslím, že první podstatný moment, který přímo vedl k tomu, co dělám teď, myslím práci s Eltonem. Předtím jsem samozřejmě pracoval i pro jiné umělce. Takže ten důležitý moment, který vedl ke spolupráci s Eltonem, nastal když jsem dělal nějakou nahrávku s Bobem, naším baskytaristou Bobem Birchem. Znám Boba už 20...přes 20 let. Něco jsme spolu nahrávali a slyšel to Davey, protože Bob v té době pracoval s Daveym a Eltonem. No a Daveymu jsem se líbil a požádal mě, abych zazpíval na zkoušce. Tak jsem se dostal k Eltonovi. Předtím jsem jenom rozhazoval sítě, chodil od jednoho hudebníka k jinému a střídal kapely. Je to opravdu rozhazování sítí, musíte se zúčastnit co nejvíce vystoupení, abyste mohli potkat co nejvíce lidí. Říkám to všem, nikdo nepřijde zaklepat na vaše dveře a neřekne: „Hej, slyšel jsem, že jsi fakt skvělý, nechceš s náma hrát?“ Takhle to nefunguje. Musíte projít všemi stupni, musíte otevřít mnoho různých dveří, a možná budete mít štěstí, jako jsem měl já. Víte, je to vážně...většina toho je jenom o štěstí, být na správném místě ve správný čas a být připraven, když se naskytne příležitost.

 

Můžete popsat, jak jste se cítil, když jste poprvé hrál s Eltonem a viděl to vyprodané hlediště jak vás poslouchá?

Poprvé to bylo neuvěřitelné, protože všechno bylo hrozně velké. Poprvé jsem vystupoval v Německu, byl to velký festival pod širým nebem. Víte, moc si toho nepamatuju, jen že mi strašně moc záleželo na tom, abych odvedl dobrou práci, na nic nezapoměl, vidím z toho jen to množství lidí, soustředil jsem se pouze na to, abych to nezvoral. Říkal jsem si: „Cokoliv uděláš, hlavně to nezvorej!“ Takže jsem vůbec nevěnoval pozornost publiku. Ale bylo to pro mě velmi vzrušující.

 

Co si myslíte o vystoupení v Riu z 19.ledna?

V Riu to byla obrovská šou, bylo strašné horko, asi tak jako dneska. Ale v Riu by mělo být horko, že jo? V Riu to bylo úžasné, protože ti lidé se prostě umí bavit. Srovnal bych Rio s Irskem. V Irsku lidé zpívají s námi, znají naší hudbu, zbožňují hudbu, nebojí se ukázat emoce. A v Riu to bylo přesně takové, všichni zpívali a tancovali. A bylo tam obrovské množství lidí, nevím, řekl bych tak přes 50 000 lidí.

 

Cítíte se být klukem z Ohia nebo se Kalifornie stala vaším novým domovem?

Vždycky budu kluk z Ohia, ale v Kalifornii žiju už asi 25 let, tak nějak. Miluju Kalifornii, ale taky miluju Ohio, takže jsem přesně uprostřed. Víte, v Ohiu jsem žil tak trochu na venkově a to mám rád, líbí se mi ten pomalý životní styl. Nemám rád cestu po dálnici v LA, kdy se na mě někdo zezadu lepí a neustále troubí, a přitom se vůbec nehnu z místa. Ale zase mám moc rád kalifornské hory, baví mě horská cyklistika, líbí se mi oceán v Kalifornii, takže je to velmi...prostě si beru to nejlepší z obou světů.

 

Existuje nějaký plán B, pokud by některý člen kapely onemocněl? Je třeba nějaký kytarista, který by zvládl zahrát Eltonovy písně, kdyby měl Davey třeba rýmu?

(směje se) Tak se na to podíváme, kdyby měl Davey rýmu… Jen tak z fleku bych řekl, že není moc lidí, kteří by mohli jen tak vejít na jeviště a nahradit kohokoliv z nás. Řekl bych…odpověď bude…nejspíš ne. Hlavně proto, že všichni máme svoje přesně dané úseky, takže byste museli…Nešlo by to tak, že by někdo prostě přišel a začal hrát akordy v písničce, musel by hrát celé části písně.

Máme to prostě sehrané.

Ano, přesně tak. Nemůžete jenom tak přijít a snažit se, musíte to zkoušet a znát. No, tak bych to určitě řekl, ne rozhodně ne. Kdyby byl Davey nemocný a nemohl hrát, to platí o každém, někdo by ho pravděpodobně zastoupil, ale už by to bylo jiné.

 

Děláte si v kapele někdy naschvály?

Ne, ale rád v šatně po ostatních hážu jídlo. Elton po mě jednou hodil kuře, celé kuře. Občas si děláme srandičky, ale nejsme…neděláme hlouposti. Když jednou dorazíme na vystoupení, tak jsme tady a ostatní se hodně zabývají prací. Jestli někdo, tak já jsem v zákulisí místní potížista. (usmívá se)

 

Zrovna končím školu jako hráč na bicí, viděla jsem vás hrát při mnoha příležitostech a hodně jste ovlivnil mé vlastní vystupování. Jakou radu byste mi dal na začátek mé kariéry perkusionisty?

Ehh…ohol si hlavu…možná taky (hodně se směje) Jakou radu bych ti dal, no nauč se hodně různých věcí. Já se naučil hodně různých věcí a začínal jsem jako bubeník, až potom jsem se přeorientoval na ostatní bicí nástroje, a vždycky, co si pamatuju, jsem byl zpěvák. A to mi přihrálo velkou část příležitostí na vystoupení. Protože hodně lidí řeklo: „jo ty hraješ, počkej ale ty i zpíváš, fajn.“ Hodně práce, kterou jsem dělal, tvořilo jenom zpívání. Takže se neomezuj pouze na jednu věc, neříkej: „Naučím se hrát jenom na marimba a nebudu hrát nic jiného.“ Nauč se hrát na všechno a věnuj tomu hodně času, abys měl přehled. A jak už jsem říkal předtím, rozhazuj sítě a vycházej dobře s lidmi-to je pravděpodobně 50% z celého představení. Vy to vidíte (smích), musíte spolu vycházet.

Žádná údržba, cvičení, nic takového.

Ne, přesně tak… (velký smích)

 

Jak vypadá vaše budoucnost?

No myslím, že budu pokračovat v práci. Elton, ten vždycky mluví o budoucích vystoupeních, víte…a já pořád pracuju na nějaké hudbě, píšu, snažím se jenom nahrávat víc a víc materiálu. Nevadilo by mi ani…pořád se snažím dokončit svoje malé CD, kde budou pravděpodobně písně z mého webu. To je www.johnmahon.com. To je asi všechno. Budu dál muzikantem. Včera večer jsem potkal starého přítele, narazil jsem na něj v restauraci, a on hrával na saxofon, co ho znám. Je mu 80 let a pořád hraje jako šílený. Hraje asi 4 noci týdně, tak jsem si říkal, že je to úžasné. Chápete, já nevidím žádný důvod, abych přestal hrát. Ale taky si nemyslím, že mě v budoucnu může čekat o moc víc jiných věcí než muzika.